Parlamentní volby 2019 v Polsku

Napsal Jan Cholínský

Po čtyřech letech relativně úspěšné vlády centropravicové křesťansko-demokratické strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS) proběhly v řádném termínu v neděli 13. října 2019 v Polsku parlamentní volby do sejmu (tj. poslanecké sněmovny) a senátu. Zúčastnilo se 61,7 % oprávněných voličů v Polsku i v zahraničí. Výsledky jsou v mnoha ohledech zajímavé, a pro ty, kdo sympatizují s pravicovou a křesťanskou politikou či polským římskokatolickým kulturním étosem, jsou jednoznačně potěšující a slibují pokračování středoevropského vzdoru nástrahám doby.

Výsledky voleb a rozdělení mandátů

V důležitější části voleb – do sejmu – zvítězila vládní strana se značným náskokem před dalšími čtyřmi subjekty, které překročily vstupní procentuální hranici – zajímavostí je, že ve všech těchto čtyřech případech šlo o koaliční uskupení.

Strana Právo a spravedlnost získala 43,6 % voličských hlasů, což jí zajistilo těsnou většinu 235 z celkového počtu 460 poslaneckých mandátů.

Na druhém místě skončila centrolevicová či liberálně levicová koalice kandidující pod názvem Občanská koalice (Koalicja Obywatelska, KO) sestávající z hlavní opoziční strany Občanská platforma (PO) a jejích partnerů, stran Moderní (Nowoceszna) a Zelení (Partia Zieloni) s 27,4 % hlasů a 134 mandáty. Třetí byla radikálně levicová koalice kandidující pod značkou strany Svaz demokratické levice (SDL), k níž se připojily ještě strany Jaro (Wiosna) a Levice spolu (Lewica Razem) se ziskem 12,6 % hlasů a 49 mandátů.

Čtvrté místo obsadila nevyhraněná středová Polská strana lidová (Polskie Stronnictwo Ludowe, PSL) s připojeným torzem v předchozích volbách úspěšné pravicové strany Kukiz 15 – 8,6 % hlasů a 30 mandátů.

Na pátém místě se do sejmu propracovala pravicová Konfederace svoboda a nezávislost (Konfederacja Wolność i Niepodległość) sestávající z konzervativně-libertariánské strany Korwin, katolicko-národoveckého Národního hnutí (Ruch Narodowy) a katolicko-monarchistické Koruny (Korona) – 6,8 % a 11 mandátů.

Ve volbách do senátu zvítězila rovněž strana Právo a spravedlnost, ale již těsnějším rozdílem a se ziskem 48 senátorských mandátů již nezískala většinu, druhá skončila Občanská koalice s 35,7 % a 43 mandáty, třetí Polská strana lidová s 5,7 % a 3 mandáty, čtvrtý byl Svaz demokratické levice s 2 mandáty a zbytek tj. 9 z celkového počtu 100 mandátů získali nezávislí kandidáti.

Kdo je kdo v novém parlamentu

Hlavními trumfy vítězné strany Právo a spravedlnost byly přísliby pokračování štědré sociální politiky, obrany společnosti před agresivní sexistickou agendou LGBT, zahraniční a bezpečnostní politiky orientované na Spojené státy americké a vyvažování kladů a záporů polského členství v EU.

Levicová opozice vytýkala PiS vše, co bylo a je v rozporu se současnou globalizovanou postmodernistickou liberálně levicovou (v rámci EU integrační) kulturně-politickou ideologií. Neuspěla. Zatímco výsledek Občanské koalice aspirující na odstavení stávající vládní strany od výkonné moci je jednoznačným neúspěchem, jako subjektivní úspěch se může jevit zisk Svazu demokratické levice, která se po čtyřleté absenci obtěžkána či nadlehčena svými spojenci vrátila do sejmu. Podle některých komentátorů této koalici „starých rudých“ s „novými duhovými“ výrazně pomohla „vládní“ veřejná televize, která tuto stranu protežovala s cílem rozdělit levici a oslabit hlavního soupeře – Občanskou koalici. Zdá se, že tato taktika byla úspěšná, Občanská koalice propadla a blok obou levicových uskupení má na vítěze stále ještě deficit 52 poslaneckých mandátů.

Polská lidová strana tradičně navazuje na stejnojmennou poválečnou komunisty zpacifikovanou stranu hájící zájmy venkova a rolníků (obdobu československé prvorepublikové strany agrární), ale reálně i na torzo této strany, která byla pod názvem Sjednocená strana lidová po čtyři desetiletí satelitem komunistů (viz českoslovenští lidovci). Nicméně, patrně si polepšila ve městech a na venkově údajně ztratila. Co se týče programu, v komentářích zazněla i tato ironická charakteristika: jde o stranu se 100% koaličním potenciálem. Volební výsledek je pro ni úspěchem, ale mimořádným úspěchem je i pro rozkládající se stranu Kukiz 15, která byla před volbami takřka na odpis.

Pro pravicově a křesťansko-konzervativně orientované čtenáře bude jistě nejzajímavější výsledek nové pravicové formace – Konfederace, která se netají odmítáním členství Polska v Evropské unii (Eurokolchozu). Konfederaci se podařilo prodrat do sejmu i přes bojkot ve veřejné televizi a přes pomluvy o „ruských agentech“ (polská veřejná televize prohrála s Konfederací několik soudních sporů a musela její zástupce týden před volbami pustit před svůj objektiv). Do sejmu se dostali všichni lídři – za Korunu Grzegorz Braun, za Národní hnutí Robert Winnicki a Krysztof Bosak, jakož i předseda „svobodných“ Janusz Korwin Mikke. Jejich účinkování v první linii polské politiky bude jistě zajímavé – dosud vzhledem k všeobecnému bojkotu vystupovali převážně v nezávislých internetových médiích.

Z jednoho povolebního komentáře

Politická a mediální scéna v Polsku je hluboce rozdělena. Povolební atmosféru přibližují následující výňatky z komentáře Witolda Gadowského (nar. 1964), jednoho z nejrespektovanějších a nejpozoruhodnějších žurnalistů náležícího k římskokatolické a zároveň pravotočivé části polské společnosti:1) „Naposledy jsem byl rukojmím, ve jménu dobra Polska, jak já je chápu. Bránil jsem stranu Právo a spravedlnost, protože v této chvíli jsme měli rozehranou partii mezi gangstery na jedné straně a zbabělci a lenochy, ale přece jen z naší strany – samozřejmě mnoho lidí tvrdí, že to už není naše strana, ale já tvrdím, že z naší strany. A v takovéto partii, kdy mám co dělat s bandity, s potomky NKVD-istů, s bolševiky – vždyť kdyby vrah kněze Popieluszky startoval na listině ve Varšavě, tak je dnes poslancem, to je pro mě neuvěřitelné – jsem byl naposledy rukojmím PiS, naposledy jsem zavíral oči nad různými podlostmi PiS. Až do voleb jsem držel jazyk za zuby, aby se k moci nevrátila bolševická skvadra.“

„Buď máme co do činění s muži a ženami, kteří chtějí pracovat pro Polsko bez ohledu na vlastní výhody, anebo máme co dělat s příživníky a kariéristy, s těmi nechci mít nic společného. […] My, obyčejní Poláci jsme se za vás [tj. kandidáty PiS] nepostavili (styděli a červenali jsme se při tom), abyste teď hájili svoje malé interesíčky. Máte jeden rok na vykonání potřebných reforem, jestli je neuděláte, myslím, že se najde víc lidí jako já, kdo řeknou: dost. Ustavíme společenské hnutí, nemluvím o hnutí politickém, čítající 100 tisíc hlasů […], a toto hnutí řekne straně PiS: tyto hlasy buď máte, nebo je nemáte, jestli neuděláte, čím jsme vás pověřili v našem volebním kontraktu, tak s vámi končíme, ztrácíte tyto hlasy a my hledáme jiné možnosti. A ty se najdou. Vím, že toto lze uskutečnit.“

Gadowski také vyslovil spokojenost s tím, že se do sejmu dostala Konfederace svoboda a nezávislost, která podle něho „bude kladivem na levičáky a homopolitiky“, kteří hájí antisvět vcházející do Polska. Konstatoval, že se sice názorově neshoduje se všemi představiteli Konfederace (nejdále mezi jejími představiteli má k předákovi liberální frakce Januszi Korwinu Mikkemu), ale zdůraznil, že v parlamentu je k ideovým bojům třeba tvrdé ekipy. Zároveň zmínil své sympatie k Národnímu hnutí – „Přál bych si, aby Národní hnutí představilo moderní polskou agendu pro 21. století“. Takováto agenda by podle něho měla vycházet z plnohodnotného křesťansko-demokratického ideového základu reagujícího na současnost a v mezích realismu „formulovat velmi konkrétní radikální program znovuzískání polské nezávislosti, polského státu, likvidaci post-PLR tj. republiky kulatého stolu uvnitř Polska a v nitru každého z nás – já sám vyrostl v PLR, mám v sobě mnoho z PLR a denně to musím v sobě likvidovat“.2)

 

Poznámky

1) Povolební rozhovor W. Gadowského s redaktorem internetové televize wRealu24 Martinem Rolou je dostupný na Youtube. Neméně zajímavý je i další Gadowského dlouhý povolební rozhovor poskytnutý internetové televizi Media Narodowe.

2) PLR – Polská lidová republika tj. komunistické Polsko. Kulatý stůl – symbol dohod polských komunistů s částí polské protikomunistické a nekomunistické opozice, ke které patřili L. Wałesa, A. Michnik, B. Geremek, T. Mazowiecki, ale i bratři J. a L. Kaczynští – ti se ovšem později od této postkomunistické „koexistence“ odpojili a distancovali. Kulatý stůl je v Polsku pro část společnosti synonymem pro zradu opozice a postkomunistický marasmus (tzv. post-PLR) – viz starší články publikované v KL („Zrada kulatého stolu“, „Kulatý stůl bez kulatých slov“).

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.