Proč nesouhlasím s trestním oznámením na Martu Semelovou

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 2. 2014 22:43

Napsal Lukáš Cvrček

Výroky bývalé učitelky dějepisu a současné komunistické poslankyně Marty Semelové o procesu s Miladou Horákovou pro mě nejsou nic jiného než nechutnou lží pronesenou s cílem ospravedlnit jeden z mnoha zločinů komunistické strany. Přesto nesouhlasím s trestním oznámením, které na ni podal občanský aktivista Dušan Makovský.

Stejně jako pan Makovský jsem přesvědčen o tom, že v České republice měří policie a justice komunistům a tzv. pravicovým extrémistům dvojím metrem. Myslím si také, že by Martu Semelovou bylo možné trestně stíhat nejen za její poslední výroky, ale třeba i za obsah projevů v minulosti pronesených na pietních shromážděních u hrobu Klementa Gottwalda. Sdílím pohoršení, které tato fanatická stalinistka svou drzou lží vyvolala. Přesto si myslím, že případné trestní stíhání není nejlepším způsobem, jak se vypořádat s poslankyní Semelovou a komunisty obecně.

Považuji totiž za nesmyslné bojovat proti komunismu komunistickými prostředky, tzn. v daném případě pronásledováním za verbální projevy (v žádném případě se nezastávám reálného násilí). Teď se zastánci „bojující demokracie“ nejspíš pousmějí a pronesou známé klišé, že svobodu slova můžou mít nanejvýš v USA, kde nikdy nepoznali diktaturu. Jenže i v Evropě je řada zemí, které neunikly přímé zkušenosti s nějakým diktátorským režimem, a přesto tam není myslitelné trestně stíhat příznivce diktatury jenom kvůli jejich výrokům.

Příkladem je Dánsko, které sice bylo okupováno nacistickým Německem, ale dodnes zde působí legální neonacistická strana Danmarks Nationalsocialistiske Bevægelse, která má ve znaku hákový kříž. Tato strana vydává noviny  a provozuje vlastní rádio, které díky liberálním mediálním zákonům dokonce jeden čas dosáhlo i na státní podporu určenou stanicím pro menšinového posluchače. Přesto tato strana ve volbách vždy získala zanedbatelnou voličskou podporu. Dánové totiž místo rozpouštění politických stran a pronásledování občanů za jejich názory raději odstraňují důvody, proč volit nacisty.

Kam vedou hony na čarodějnice si přitom můžeme názorně ukázat na příkladu boje proti tzv. pravicovým extremistům v České republice. Právě kvůli obavám z trestní represe a mediálního lynčování si dlouhá léta nikdo relevantní netroufl kritizovat přístup politiků k cikánské/romské problematice. Výsledkem nebyl národnostní soulad, ale vypuknutí masových projevů nespokojenosti, kterou nakonec využil populista Okamura.

Tlak politiků na odhalování stále nových a nových ”extremistů” navíc postupně vedl k tomu, že si je policie začala vymýšlet. Jako jeden z několika případů je možné zmínit ”teroristickou” skupinu White Justice, kterou si na objednávku tehdejšího premiéra Fischera vybájil plukovník Šlachta a jeho lidé z ÚOOZ. Ve stejné době byl s pomocí nájemných soudních ”znalců” vykonstruován také proces s dívčí skupinou Resistance Woman Unity, v jejíž obžalobě jsou tak otřesné zločiny proti lidskosti, jako je uspořádání dětské besídky nebo držení květiny před transparentem RWU na legální demonstraci.

Na otázku, k čemu to bylo Fischerovi dobré, si stačí vzpomenout, že zatímco byla pozornost veřejnosti upřena směrem k honu na údajné neonacisty, byl v tichosti uzákoněn solární tunel a ministr obrany Barták v klidu prováděl své čachry s Tatrovkou. Nejde jenom o zbytečně ztracené stovky miliard korun, na které se všichni složíme solárním baronům a jimi podplaceným politikům. Mnohem horší zprávou pro demokracii je, že policie na politickou objednávku začala opět vyrábět politické procesy, což považuji za mnohem nebezpečnější než případnou existenci marginální straničky s hákovým křížem ve znaku.

Samozřejmě je snazší pokusit se dostat komunistku Semelovou do vězení za názor, než se zabývat rekordní nezaměstnaností, důvody proč se na většině českých škol neučí dějiny po roce 1945 nebo tím, že bychom na místech většiny komunistických koncentráků marně hledali nějaký památník. Lepší než vyhánět čerta ďáblem by bylo snažit se odebírat komunistům podporu demokratickou cestou. Já zakládám občanské sdružení, jehož cílem bude budovat pamětní desky obětem diktatury KSČ a německé okupace. Co kromě trestního oznámení udělal nebo se chystá udělat pan Makovský?

Převzato z blogu se souhlasem autora.