Ministerstvo školství: více klidu na práci!

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 4. 2015 13:09

Napsal David Floryk

Ministr školství se vytasil s návrhy dalších školských reforem. Tentokrát se zaměřil na samotný počátek a také konec základního vzdělávání.

Na jeho počátku má přibýt povinné předškolní vzdělávání, tedy povinný poslední rok mateřské školky. Jde o další omezení svobody zvolit si nejen cestu ke vzdělání, ale svobody zvolit si jako rodina, jak naše děti prožijí dětství. Je něco zcela jiného, vodit dítě do školky třeba dvakrát týdně, když to rodině vyhovuje a dítě to baví, a nebo od pěti let zavést plošně „povinnou školní docházku” se vší školskou administrativou a písemnýma omluvenkama…

Bude prý existovat i možnost „individuálního vzdělávání”, tedy domácí školky, avšak pozor: Pravidla jsou v návrhu nastavena natolik přísně, že ji v podstatě obyčejným lidem znemožní a tím jim zcela odepře možnost volby. Aby se máma mohla starat doma o svého pětiletého špunta, bude muset mít aspoň maturitu! Ani tohle nikomu z úředníků a politiků nepříjde absurdní?

A proč je vlastně nutné stále prodlužovat dobu školní docházky?

Znovuzavedení devátých tříd koncem 90. let protáhlo základní vzdělávání o rok, a nezdá se, že by se to na vzdělanosti národa jakkoliv projevilo. Jak upozorňuje Václav Klaus ml., „současný průměrný deváťák umí naprosto totéž, co uměl předtím průměrný osmák. A není toho bohužel často mnoho…”

Existuje nějaká racionální pedagogická odpověď? Obávám se, že nikoliv. Hlavní motiv totiž není pedagogický, nýbrž politický, ne-li přímo ideologický. Že ne? Vždyť se argumentuje potřebou „zmenšovat rozdíly mezi různými sociálně ekonomickými skupinami” a „upevňovat socializační návyky”! Jakápak pedagogika, jaképak vzdělávání, stát potřebuje tu nesourodou masu zpracovat v co nejrannějším věku do podoby poslušných a uvědomělých pracujících – a ti mají vypadnout ze „vzdělávacího procesu” na jeho druhém konci, kterému se pan ministr ve svých návrzích také věnuje.

Ministr v podstatě navrhuje jednotné přijímací zkoušky na střední školy, což však může znamenat zase další omezení svobody volby. „Neudělá-li dítě jednotné přijímací testy“, obávají se kritici návrhu, „nedostane se na maturitní obor žádné školy v republice a bude muset na učiliště”.

Opravdu je rozumné a správné očekávat, že děti se už v 15 letech mají jednou provždy rozhodnout, čemu se chtějí v životě věnovat a co studovat? Cožpak jedinou motivací pro stadium smí být kalkul, „abych se tím uživil”? Cožpak „příprava na povolání” je opravdu jediným legitimním cílem vzdělávání?

Je-li tomu opravdu tak, pak by možná nejefektivnějším řešením bylo odevzdávat děti „státnímu vzdělávacímu systému” hned po narození a nezdržovat se tím mezičasem do pěti let s problematickou výchovou v rodině. Dospělí budou mít aspoň víc času a klidu na práci…