Utrpení mladého Ehla

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2015 6:05

Napsal Jan Kubalčík

Tedy, o ten věk vůbec nejde, i když pan Ehl žádným starcem není... není ale ani mladíčkem... Takže přesnější by bylo: Utrpení Ehla ve středním věku. Ale to vůbec nezní, viďte?

Pan Martin Ehl je šéfem zahraniční rubriky Hospodářských novin. Často píše o Polsku. Což o to, fakta má (do míry, do které to dokážu posoudit) v zásadě v pořádku, ale ta zanícenost, ta z jeho textů čouhá jako sláma z bot. Jde o zanícenost liberální. Mám nutkavý pocit, že pan Ehl nemá rád Polsko jako celek, ale pouze tu část Polska, která se štítí katolické tradice – a s klesající mírou tohoto zhnusení ubývá sympatií pana Ehla. Zkrátka, čím liberálnější, tím lepší. Jak to tak vypadá, vybral si ale nesprávnou zemi – pokud není intelektuálním masochistou, musí to být čistě zmíněné utrpení. Zvláště v těchto dnech.

Už po prvním kole presidentských voleb byl pan Ehl zjevně v šoku. Titulek jeho článku na dané téma zněl „Šok po prezidentských volbách v Polsku: Konzervativci se mohou vrátit k moci“ (iHned.cz, 11.5.2015) Jak se to jen pro Boha... pardon, u všech všudy, mohlo stát? Copak se svět netočí správným směrem? Tedy, takhle to pan Ehl samozřejmě nepíše, ale celý článek se nese v podobném téměř hysterickém duchu: jak si to zkrátka jen vysvětlit... Třetí kandidát Pawel Kukiz získal 20%, volební účast byla malá, Komorowského štáb usnul na vavřínech a přípravu podcenil, vládní tábor oslabil odchodem do Bruselu Donald Tusk. Ano, to vše je pravda, ale zdaleka ne celá – jak se nakonec ukázalo.

Šok byl vystřídán horečnatým křesáním naděje. Text „Komorowski po prohře v prvním kole nabírá druhý dech. V debatě rozdrtil Dudu a vede o sedm procent“ (iHned.cz, 19.5.2015) obsahuje takové obraty jako „stal se malý zázrak“. Uff, to první kolo bylo tedy jen škobrtnutí... no vy jste mi ale dali...

Následoval článek „Komorowski má mocný závěr volební kampaně. Podle průzkumů dotáhl ztrátu, má nakloněná i média“ (iHned.cz, 22.5.2015). Text plyne neporovnatelně klidněji, konstatuje že dosavadní prezident Bronislaw Komorowski překvapivou ztrátu dohnal a vede o dvě až pět procent. Prostě, vše se vrací do správných kolejí. Až zarážející je, jak (možná ve vytržení) přešel pan Ehl citované aktivity médií: „Čtvrteční debata začala až po uzávěrce tohoto vydání, ale před ní středopravicové vládě nakloněná většinová média, jako je největší soukromá televize TVN nebo největší deník Gazeta Wyborcza, spustila doslova dělostřelbu ve prospěch Komorowského. Šéfredaktor Gazety Wyborczy Adam Michnik dokonce nazval stoupence třetího v pořadí Pawla Kukize, který sebral mladé voliče Komorowskému, ‚spratky‘. V úterý večer byl Komorowski hlavním hostem oblíbené show na TVN, kterou sledují právě hlavně mladí lidé.“ Je hned několik důvodů, proč se nad tím pozastavit. Vyberme alespoň jeden: ti „spratci“ – není to faul, nebo přinejmenším indikátor ztráty nervů? A ono nic. Já jsem si u toho pomyslel jen aby to pro vás nebylo kontraproduktivní... a ejhle. Zde se nabízí připomenout pradávná slova Jana Kalvody (parafrázuji): kdyby se u nás o moc střetávali liberálové s konzervativci, bylo by to skvělé. Polsko dnes je takovou šťastnou zemí. Ve prospěch Komorowského se vyjadřují takoví lidé, jako právě Adam Michnik (byť, domnívám se, nešťastně), nebo Radoslaw Sikorski. Kéž bychom měli my alespoň takovou pravici, jako má Polsko levici... V našich podmínkách bych bral Bronislawa Komorowského na hradě od minuty.

Jsme u cíle. Jak v Polsku dopadlo druhé kolo presidentských voleb jistě není třeba opakovat. Pokud jsem nic nepřehlédl, tak zatím posledním textem pana Ehla na polské téma je „Řadu ekonomických slibů nemůže sám Duda prosadit. Potřebuje vládu konzervativců“ (iHned.cz, 28.5.2015 – text psán 29.5.). Ano, PiS je i na mě ekonomicky docela málo liberální. Ale coby ne-materialista vím, že toto téma je velmi důležité, nikoli však nejdůležitější. A před tím střízlivá „Dudova lekce. Nejen pro Poláky“ (iHned.cz, 26.5.2015). I zde však autor implicitně presentuje nového presidenta jako hrozbu: „Dudovou lekcí, tedy poučením pro polské vládní kruhy, by se měli inspirovat i politici v dalších postkomunistických zemích, kteří propadají pocitu, že jsou nenahraditelní, že jejich vláda je jediná možná a že oni sami vědí nejlépe, co je pro voliče dobré.“ Řekl bych totiž spíše, že Dudovým vítězstvím by se mohli a měli inspirovat konzervativní politici v dalších (nejen, ale také) postkomunistických zemích, kteří propadají pocitu, že současný etablovaný establishment, jehož příslušníci se tváří jako nenahraditelní a nejlépe obeznámení s tím, co je pro voliče dobré, nemohou ve volbách porazit. Ale dobře, řekněme, že to nakonec může být i věcí vkusu.

Opustím závěrem pan Ehla, kterému se navíc musím omluvit: nechtěl jsem z něj vyrobit žádného fackovacího panáka. Je však, domnívám se, typickým representantem svého „druhu“...

Vítězství Andrzeje Dudy v presidentských volbách znamená zvýšení tlaku na EU, aby odvrhla agendu liberální levice. Ve VÝBĚRU Z HROZNŮ vyšel můj článek „We want our freedom back!“, který je na jiném místě také tohoto elektronického čísla a kde mmj. uvádím: „Pokud však byla motivací konzervativních voličů touha po navrácení svobody, a vyloučit to jistě nelze, pak je zde i druhý nabízený scénář: nadbíhání ‚Bruselu‘ Britům ve snaze udržet UK v EU a v důsledku toho ústup od některých ‚výdobytků‘ kulturní revoluce. A v momentě, kdy se na některý z takových výdobytků sáhne a zjistí se tedy, že proces není nevratný ..., mohou se začít dít věci.“ K tomu přidejme slova programového prohlášení vlády premiéra Camerona, která zazněla z úst Britské královny Alžběty II.: „Má vláda znovu projedná vztah Spojeného království s Evropskou unií a bude usilovat o reformu Evropské unie ve prospěch všech členských států.“ (citováno dle Silvie Housková: „Britská vláda bude usilovat o reformu EU ve prospěch všech států, slíbila královna Alžběta II.“, iHned.cz, 28.5.2015). Nadějné, ne?