Budoucnost Evropské unie

Podrobnosti

Zveřejněno 31. 3. 2017 22:08

Napsal Dan Drápal

1. března vypracovala Evropská komise „Bílý dokument o budoucnosti Evropy“. Předkládá v něm pět možných scénářů budoucího vývoje a zamýšlí se nad tím, co mohou tyto jednotlivé scénáře udělat s Evropou do roku 2027, tedy do deseti let. Scénáře jsou nazvány takto:

Scénář 1: Pokračování v dosavadním vývoji

Scénář 2: Pouze jednotný trh

Scénář 3: Ti, kdo chtějí víc, udělají víc

Scénář 4: Menší, ale efektivnější záběr

Scénář 5: Společně postoupíme mnohem dále

Jak je asi čtenáři zřejmé, první varianta počítá s pokračováním probíhajících procesů více méně stejně, jak probíhaly doposud. Druhý scénář je asi nejbližší některým eurospektikům, protože předpokládá, že Evropská unie nebude pokračovat v další integraci a soustředí se výhradně na společný evropský trh. Třetí scénář předpokládá vznik vícerychlostní Evropy, tedy možnost, že některé státy současné sedmadvacítky se rozhodnou pro užší integraci a ostatní státy zůstanou mimo toto „silné jádro“ (tento výraz se ovšem v dokumentu nevyskytuje). Čtvrtý scénář počítá s tím, že agenda EU se podstatně zúží, ovšem v bodech, které zůstanou zachovány, dojde k mnohem vyššímu stupni integrace (např. v boji proti terorismu). Konečně pátý scénář počítá s plnou federalizací Evropy.

U jednotlivých scénářů je uvedeno, jaká jsou pro a proti (samozřejmě z hlediska Evropské komise, která tento dokument předkládá). Dokument má být úvodem do debaty, jakou Evropu chceme a jak by měla vypadat za deset let. Oceňuji, že dokument obsahuje zajímavé a důležité údaje o tom, jak v průběhu posledních desetiletí klesal podíl Evropy na počtu obyvatel planety (1900 25 %, 2060 4 %), jak klesá její podíl na celosvětovém hospodářském výkonu (2004 26 %, 2015 22 %; dokument obsahuje srovnání s USA, Čínou a dalšími velkými státy), předpokládá, že v roce 2030 bude průměrný věk Evropanů 45 let, zatímco Afričanů 21 let (uvedeny jsou i další světadíly) a ještě několik dalších zajímavých dat a srovnání.

Domnívám se, že jde o užitečný dokument. Shledávám ovšem u něj dva zásadní nedostatky.

Prvním je absence „katastrofického“ scénáře, tj. zvažování možnosti, že po vystoupení Británie může vystoupit ještě některý další stát, případně několik států najednou. Jinou možnou „katastrofou“ je zásadní krize eurozóny – nikdo by sice nevystoupil z EU, nicméně jeden nebo více států by opustily eurozónu. Další možnou krizí je vznik občanské války v některé zemi EU v důsledku přílivu migrantů. Dokument tedy předpokládá, že k ničemu takovému nedojde, což mi připadá před letošními volbami ve Francii a v Holandsku dosti optimistické. (Upozorňuji, že tím neříkám, že si osobně přeji, aby Francie či Holandsko vystoupily z EU, nebo že předpovídám, že k něčemu takovému dojde. Pouze vidím reálnou možnost, že by k tomu dojít mohlo.)

Druhý nedostatek vidím jako závažnější. Dokument sice zmiňuje, že podpora EU v některých zemích či vrstvách obyvatelstva klesá. Výslovně uvádí, že dnes důvěřuje Evropské unii zhruba třetina obyvatel, před deseti lety to ovšem byla polovina. Reflexi toho, proč tato důvěra klesá, považuji za nedostatečnou. Ne že by dokument k tomuto tématu neříkal vůbec nic. Uvádí, že určité napětí vyvolal příchod více než milionu migrantů v roce 2015. Dále uvádí, že mnoha Evropanům se Unie jeví jako příliš vzdálená a přitom příliš zasahující do jejich každodenního života. Dokument rovněž připouští, že současná generace bude první, která se ve stáří bude mít hůře než generace předchozí.

Neviním dokument z toho, že by nám předkládal nějaké plané sliby. Autoři si podle všeho uvědomují, že věci by mohly vzít nehezký obrat. V takové situaci bych ale uvítal podrobnější rozbor důvodů, proč Unie ztrácí podporu. Dokument například zmiňuje, že se v některých zemích nedaří dostatečně snižovat nezaměstnanost. Jako nějaký podstatný důvod se mi to nezdá – Česká republika má nezaměstnanost velice nízkou, ale podpora Unie je nízká rovněž.

Osobně se domnívám, že mnozí lidé podvědomě tuší, že je ohrožen samotný evropský způsob života, že nám hrozí stěhování národů, které bude znamenat konec mnohého, co je lidem blízké a drahé. Domnívám se, že to tuší správně, nicméně že jejich mluvčími se stávají často skuteční demagogové. Ne že by zde nebyli moudří intelektuálové, kteří na toto nebezpečí upozorňovali už dávno. Jmenujme například německého politika Thilo Sarrazina. Problém ovšem je, že když tito lidé založí nějakou „rozumnou“ politickou stranu, vstoupí do ní tolik „příznivců“, kteří raději naslouchají demagogům, že taková strana zcela změní svůj charakter. To je především osud Alternative für Deutschland, která pak „alternativou“ přestane být, protože nemá žádný smysluplný program a opírá se pouze o negativně naladěnou část obyvatelstva, která se cítí nereprezentována klasickými stranami. Říkat, že proti Unii jsou pouze lidé nevzdělaní a zpátečničtí nikomu příliš nepomůže, i kdyby to bylo pravda.

Já jsem vůči Unii kritický zejména kvůli prosazování LGBT agendy a protirodinné politiky. Ano, znám námitku, že o těchto věcech rozhodují národní vlády, ale tlak „Bruselu“ v této oblasti je reálný. Nevím ovšem, kolik lidí v jiných zemích tuto mou starost sdílí. Odpůrci Unie v Holandsku nebo Rakousku mají možná důvody hodně odlišné. Rozbor těchto důvodů by byl možná velmi zajímavý, a troufám si říci neméně užitečný, než popis oněch pěti scénářů.

Text byl 7. března 2017 publikován v Lidových novinách. Převzato se souhlasem autora.