Gender-, Eko- a jiní socialisté

Napsal Redakce

V tomto prázdninovém Tématu čísla se dotýkáme dalších dějství kulturního střetu na Západě. Titulní témata genderu a klimatické změny jsou doplněna o imigraci, tedy tu kulturně nekompatibilní. Nehledejte žádný další jednotící prvek – není tu. Jde prostě o výběrový přehled toho, co je na bojišti nového.

Někdo na Úřadu vlády ČR usoudil, že ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy je nutné v naší zemi prosadit za každou cenu – i za cenu podvodu. Při revizi českého překladu byl tak výraz „genderově podmíněné násilí“ zaměněn za slova „násilí na základě pohlaví“. A to ani náhodou neznamená totéž. V případě ratifikace samozřejmě bude platný dokument v originále (úředními jazyky Rady Evropy jsou angličtina a francouzština). Logika gender-socialistů je přibližně tato: (1) gender je společností vnucovaný stereotypní způsob vnějších projevů (chování, oblékání, výběr zaměstnání, společenských rolí...), (2) protože společnosti vládnou muži, předepisuje se ženám chování, které vykazuje znaky podřízenosti, (3) muži si tímto udržují svoji moc, (4) jedním ze způsobů udržení moci je užívání násilí, tudíž (5) pojem gender s sebou nese mocenské vztahy ve společnosti, (6) a proto ženy častěji trpí násilím. Istanbulská úmluva požaduje, aby každé násilí (fyzické, psychické, ekonomické, sexuální) bylo ze strany smluvních států posuzováno jako „násilí genderově podmíněné“ (muž páchá násilí na ženě, protože je žena). A tuto podstatnou konotaci s sebou sousloví „násilí na základě pohlaví“ samozřejmě nenese (neboť, viz (1), „pohlaví“ je prostě „pohlaví“, nikoli „vnucovaný stereotypní způsob vnějších projevů“). Další podrobnosti v článečku Niny Novákové, který do tohoto čísla přebíráme z Konzervativních novin.

Tématu se ale ještě chvilku přidržíme. V roce 2017 zemřelo na celém světě zhruba 87 tisíc žen („Partneři předloni usmrtili padesát tisíc žen“, Echo24.cz, 8. července 2019 – interpretace dat v tomto textu je poněkud zmatečná...). Z toho cca 50 tisíc jich bylo usmrceno jejich partnerem či jiným rodinným přislušníkem (a lze je tedy podřadit pod „domácí násilí“), a to 8 000 na americkém kontinentu a 3 000 v Evropě (vše za rok 2017). Prakticky o celý zbytek se více-méně rovným dílem dělí Afrika s Asií.

Při podrobnějším pohledu na v článku citovanou studii zjistíme, že na americkém kontinentu jde o 1,6 případů na 100 tisíc žen a v Evropě 0,7 případů na 100 tisíc žen (což je ze sledovaných oblastí nejméně – pro zajímavost, v České republice jsme na hodnotě 0,5... tento údaj je z roku 2016). Pokud jsme něco zásadně nepřehlédli (budeme rádi, pokud nás pozornější čtenář případně opraví), nejsou ve studii přítomné hodnoty pro evropskou část Ruska – to aby od nich mohla být očištěna data pro Evropu. A nejsou tam ani údaje za USA, kterým nikdo žádnou Instanbulskou úmluvu nevnucuje. Nejsou tam ani data pro Brazílii, Kolumbii, Venezuelu a Mexiko (vše státy, které se ve statistikách počtů vražd umisťují na horních příčkách...), aby o ně mohla být očištěna data amerického kontinentu. Takže můžeme jen více či méně přesně odhadovat.

V EU žije přibližně 254 milionů žen. Většina zemí EU, které jsou ve studii explicitně zmíněny, včetně těch nejlidnatějších (Německo, Francie, UK), jsou pod výše zmíněným evropským průměrem (v uvedeném pořadí: 0,6, 0,4 a 0,3 případů na 100 tisíc žen). I kdyby v zemích EU bylo 0,5 případů na 100 tisíc žen, tedy stejně jako v ČR (a ono to bude spíše méně), v absolutních číslech to vychází na cca 1 270 případů – z oněch uvedených 3 000. Mnohé tyto země, mezi nimi právě ty nejlidnatější, však kromě toho mají relativně početné islámské komunity, přičemž násilí na ženách je v Islámu svébytným tématem. Ani o takováto data nelze na základě diskutované studie evropské hodnoty očistit. Každopádně Evropa má cca 742 milionů obyvatel – zhruba 507 v EU a 235 mimo. Do druhé skupiny se sice počítá také třeba Norsko či Švýcarsko, ale i bez dalšího podrobnějšího rozlišování se dá nesporně říct, že rozdíl mezi zeměmi, které se v Evropě k Západu počítají, a mezi těmi, které nikoli, je přibližně takový, že pro ty druhé na méně než polovinu obyvatel připadá více než dvojnásobek všech případů... to je tedy relativně více než 4x horší situace.

Brazílie je velmi lidnatá země – má cca 207 milionů obyvatel. V roce 2016 připadalo 30 vražd na 100 tisíc obyvatel (ne jen žen). To znamená v daném roce 62 200 vražd. V České republice bylo v roce 2016 spácháno 136 vražd, z toho tedy (viz výše uvedený relativní údaj při cca 5 milionech žen...) 25 těch, o které se nám zde jedná. To je z onoho celkového počtu cca 18 %. Kdyby v Brazílii šlo pouze o 5 %, bylo by tam v roce 2016 spácháno asi 3 100 vražd, které patří mezi těch 8 000, jež diskutovaná studie přisuzuje celému americkému kontinentu. V Mexiku pak v roce 2016 došlo k více než 23 000 vraždám a pokud bychom uvažovali stejně, jako v případě Brazílie, ukrojíme dalších více než 1 150 případů. Analogicky, s Kolubií ubude dalších 650 vražd a s Venezuelou dokonce 900. Ve studii jsou hodnoty pro Peru a Chile, tak můžeme odečíst dalších v sumě 200 případů. Z těch 8 tisíc případů nám tak zbývá 2 100 vražd. Ale to není vše, jen šestimilionový Salvador se svými 109 vraždami na 100 tisíc obyvatel ukrojí při zachování přístupu dalších 320 případů a devítimilonový Honduras s cca 90 vraždami na 100 tisíc obyvatel dokonce dalších 400. Kanada, kterou ve studii najdete, je na tom relativně stejně jako Česká republika (tedy 0,5 případů na 100 tisíc žen), ale při cca 18 milionech žen je to hned dalších 90 vražd. Pro všechny ostatní, nejmenované země amerického kontinentu takto zbývá asi 1 200 případů. I kdybychom všechny přisoudili USA, tak při cca 160 milionech žen je to relativně přibližně 0,75 případů na 100 tisíc žen. Ve skutečnosti to ale bude ještě o poznání méně.

Otázka zní: jsme to skutečně my, Západ, kdo má být donekonečna mustrován, poučován, usměrňován, urážen... v souvislosti s domácím násilím páchaným na ženách?

P.S.: Ještě by nás zajímalo, zda je úplně výchozí údaj, tedy 87 tisíc zavražděných žen, v pořádku. Jiná studie OSN totiž říká, že všech vražd v roce 2017 bylo na světě spácháno 464 tisíc – a ženy byly obětí jen v cca 10 % případů. V tomto článku se zase hovoří o tom, že ženy tvoří asi 20 % obětí (což by tedy zhruba uvažovaným 87 tisícům odpovídalo). Možná je to poněkud předpojaté, ale (zjednodušeně řečeno) německá statistika je poněkud důvěryhodnějším zdrojem, než, řekněme, statistika pocházející z Kolumbie. Rozdíly v hodnotách bychom tedy hledali spíše u jiných zemí, než USA či členských států EU. A snad tedy srovnání Západu se zbytkem světa nevychází tak moc příznivě, jak je výše uvedeno. Na relevanci závěrečné otázky se tím však nemění naprosto nic.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.