Čína v Atlantiku

Podrobnosti

Zveřejněno 10. 5. 2015 22:00

Napsal Dan Drápal

Zvažoval jsem, zda článek nenazvat „Čína v Africe“, protože mám mnoho indicií o tom, že podobné věci, které se týkají v Atlantiku ležících Kapverdských ostrovů, se týkají mnoha jiných afrických zemí. Nicméně na Kapverdách jsem vícekrát byl a mohu říci, že to, o čem budu psát, jsem alespoň zčásti viděl na vlastní oči. A co jsem osobně neviděl, to mi podrobně popsal přítel, který na Kapverdách žije a který dlouhodobě sleduje vývoj této krásné země, ležící na devíti ostrovech.

Číst dál...

Quo vadis – kam kráčíš, Izraeli?

Podrobnosti

Zveřejněno 10. 5. 2015 21:49

Napsal Johannes Gerloff

O vítězích a poražených – analýza voleb
K tomu, abychom pochopili, co se stalo 17. března při posledních parlamentních volbách do dvacátého Knesetu, nám pomůže roztřídění izraelské politické scény na čtyři velké bloky: konzervativní blok pravého středu, sekulární tábor levého středu, ultraortodoxní a konečně komunisty a Araby.

Číst dál...

Editorial

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 4. 2015 17:05

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

omlouváme se za zdržení březnového čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Dává nám to však mmj. možnost ohlédnout se za konvojem spojeneckých vojáků, který jen před pár dny projel Českou republikou. Tuto událost reflektujeme v Tématu měsíce. Články mimo kompaktní Téma pak pokrývají celkem široké spektrum oblastí od islámu, resp. pohledu na některé anti-islámské aktivity, přes civilisační otázky (vč. komentářů k nedávnému referendu na Slovensku...) a úvahy o domácí politické scéně, až po mírně provokativní ekonomickou glosu nebo rozhovor s majitelkou zámku Konopiště, pravnučkou arcivévody Františka Ferdinanda, kněžnou Sophií de Podesta. Dotkněme se zde prvních dvou z nich.

V textu na islámské téma polemizuje Lukáš Lhoťan s těmi, kteří se staví proti islamizaci, ale v zásadě neodlišují islám od jiných náboženství a rádi by z veřejného prostoru vykázali spolu s ním i je (zejména tedy křesťanství a judaismus). Jejich přístup označuje velmi přesvědčivě za neperspektivní. Podobně se této otázky chápe Josef Mlejnek jr. v úvaze „Česká politika narazila na náboženství“ (Neviditelný pes, 6.2.2015), kde mmj. uvádí: „Náboženství do politiky prostě bytostně, byť často skrytě a komplikovaně, patří, a pokud ho vykážeme dveřmi, vrátí se oknem.“ Potud souhlas. Když však téměř v závěru čteme „V současném sporu o islám a s islámem tedy nejde o střet náboženství s nenáboženstvím, ani o svár islámu s křesťanstvím, ale o konflikt ‚vůči modernitě imunního‘ islámu s náboženstvím sekulárního liberalismu.“, nabízí se úvaha, zda autor implicitně nepovažuje křesťanství za v podstatně vyřízenou veličinu. Dodejme něco mezi konstatováním, doufáním a apelem: mýlí se.

Velmi smutnou podívanou je i domácí reflexe nedávného slovenského referenda. David Klimeš v textu „Zakažme si referendem rozpad tradiční rodiny“ (iHned.cz, 17.2.2015) kritizuje iniciátory referenda za názor, že za zmíněný rozpad rodiny může „homosexuální lobby, která chce rozlomit posvátnost rodiny a přisvojovat si děti“. Už sama ta formulace je zjevně zlomyslná, se zjevnou snahou posunout otázku „trochu jinam“. Ve skutečnosti však ukazuje, že se „trochu jinam“ – tedy mimo vymezení otázky, pokud ji chceme skutečně brát vážně – posouvá pan Klimeš. To dokládá hned další větou, ve které zkrátka konstatuje, že ono referendum bylo „zcela jasně namířené proti homosexuálům“. To zkrátka není pravda. Buďme tedy také trochu poťouchlí: tyto řádky pana Klimeše jsou zcela jasně namířené proti křesťanům... Je přitom lhostejné, že pan Klimeš patrně nebude schopen pochopit a přijmout, že hlásá nepravdu – přesto je třeba opakovaně tyto nesmysly demaskovat a vysvětlovat. Takže znovu: je třeba nenávidět hřích a milovat hříšníka – o to se křesťané snaží (byť nedokonale). Homosexualita je v rozporu s (danou a neměnnou) lidskou přirozeností. Její praktikování je hříchem. Stát však nemá stíhat a trestat hříchy – jen zločiny. Proto nás, jako občany, nemusí nijak pálit – a také to u nás nikoho nepálí – co ve svém soukromí homosexuálové dělají. Ani slovenské referendum se samozřejmě ničím takovým nezabývalo. Ale je třeba se stavět proti tomu, aby kvůli domnělé diskriminaci homosexuálů přestala být upřednostňována rodina resp. manželství (jak nedávno pravil Raymond Leo kardinál Burke „Dnes například žel zjišťujeme, že musíme mluvit o ,tradičním‘ manželství, jako by existoval ještě nějaký jiný druh manželství. Existuje jenom jeden druh manželství, které nám Bůh dal od stvoření a které Kristus vykoupil svým utrpením a smrtí.“). Ondřej Neff ve své úvaze „Referendum o homosexualitě“ (Neviditelný pes, 7.2.2015) také utrousil nějaké nesmysly, aby pak posunul téma na novou úroveň: „dnes i děti z rozvedených manželství zcela chápou, že lidé se v různých etapách života mohou sejít a rozejít a je podstatné zachovat vzájemnou úctu i po rozchodu a že slušné rozvedené manželství s dohodou o výchově dětí je nesrovnatelně pro dítě lepší, než uměle udržované manželství v atmosféře vzájemné nenávisti“. Kdyby to šlo, doporučil bych autorovi, aby nahlédl do hlav dětí právě se rozvádějících či rozvedených rodičů. Možná, že by mě nějaký dětský psycholog opravil, ale neřekl bych, že to, na co by tam narazil v nějaké zaznamenáníhodné míře, by bylo zrovna pochopení. Autor ještě v závěru neopomněl dodat, že podpora myšlenky tradičního manžeství muže a ženy, které se dopustil biskup Václav Malý, je hlasem kategoricky ideologickým, „z jiného časoprostoru“. Ach ano, člověk by zapomněl: pravda je přece podmíněna místně a historicky... Děsivé sledovat, s jakou samozřejmostí zařazuje takovou hloupost do základů svého myšlení i jinak rozumný autor. Už o tom ani nepřemýšlí – a rovnou káže.

Stále platí, že ti z vás, kteří mají nadále o KONZERVATIVNÍ LISTY zájem, nechť prosím uhradí předplatné ročníku 2015. Ideálně a pohodlně lze předplatné objednat prostřednictvím tohoto formuláře, který přidělí variabilní symbol... Mnoho času nezbývá – první tištěné číslo ročníku 2015 začneme připravovat již brzy.

Přejeme požehnaný velikonoční čas vám i vašim blízkým.

Ozvěny konvoje

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 4. 2015 16:59

Napsal Redakce

Konvoj US vojáků a jejich techniky „Dragoon Ride“ projel Českou republikou. Několika převzatými texty se k této události vracíme. Sama o sobě dopadla velmi dobře: ti občané, kteří se neobávají projevit sem tam své názory veřejně, si v naprosté většině nelehali pod kola transportérů, ani na vojáky neházeli zkažená vejce. Naopak, srdečně je uvítali. Byli jsme u toho, KONZERVATIVNÍ LISTY jako takové i jednotliví členové našeho redakčního teamu ze svých skromných sil podpořili aktivity, které k důstojnému přivítání našich spojenců vedly.

Jak se ale ukázalo, neviděli to všichni... např. to neviděl ruský portál Vesti.ru. Ten referoval o masových protestech českých občanů proti průjezdu konvoje. Jaká byla skutečnost, to víme – a nemusíme se k tomu spoléhat na internet či televizi. Toto prokazatelně svérázné pojetí reality ze strany ruského média by tak mohlo otevřít oči těm, kteří v jiných případech podléhají ruské propagandě. Ostatně, samotný TASS před pár týdny referoval, že „zakarpatští Rusíni žádají uznání rusínské národnosti a realizaci výsledků referenda z roku 1991 o autonomii“, aby v zápětí Národní rada Rusínů v Zakarpatí označila celou zprávu za nesmysl. Inu, In vino veritas. Tedy, kdo pije víno, věří i TASSu.

Než opustíme konvoj, rádi bychom něco vzkázali našim politikům, a to na základě průběhu celé události: Buďte víc atlantičtí, buďte víc pro spolupráci se spojenci z NATO, zvyšte výdaje ČR na obranu... O hlasy se bát nemusíte – naopak má taková orientace nemalý potenciál hlasy přinést. Doufáme, že si toho někteří z nich všimli i bez nás a zařídí se podle toho.

Další texty v tématu jsou spjaty s konvojem již jen volně – v tom smyslu, odkud konvoj (či jeho část) jel a proč tam byl. Tak např. rozhovor s francouzským filosofem Alainem Besançonem by se spíše hodil do nůše textů zveřejněných v prosinci 2014 – jde po podstatě, do hloubky. Pro dokreslení ruské politické kultury by nakonec mohla posloužit tato „epizoda“. Ruský opoziční poslanec Ilja Ponomarjov je už nějaký pátek v USA a prozatím na tom nehodlá nic měnit. V Rusku mu totiž hrozí zatčení. A jak to komentuje jeho kolega, taktéž opoziční poslanec, Michail Jemeljanov, který je dokonce místopředsedou opozičního poslaneckého klubu, jehož je Ponomarjov členem?: Čili je přirozené, že někdo, kdo kritizuje vládu či dokonce usiluje o její svržení, zasluhuje kriminál – a toto je považováno za samozřejmé dokonce funkcionářem opozičního poslaneckého klubu. Podle této logiky by např. před rokem 2012 byl v kriminále pan Sobotka i s panem Haškem, nyní pak nepochybně pánové Fiala a Kalousek. O zemi, kde panují takové pořádky, to hodně vypovídá. U nás relativně nedávno nastoupená cesta kriminalizace (či snahy o ni...) politických kroků míří, obáváme se, podobným směrem. Je třeba si dát velký pozor, abychom si zde ruskou politickou kulturu nezavedli sami dříve, než nám ji někdo přiveze na tanku. Jestli jsme s tím už nezačali.