Obsah

Jak prezident integruje Evropu

V rovině symbolů začal dobře – vyvěsil prapor. Ale jak v reálu? Odjel do Rakouska a nechal zveřejnit svůj pár dní starý rozhovor, v němž vysvětlil Rakušanům včetně tam žijících bývalých obyvatel Sudet, že 90 procent sudetských Němců mělo být po válce pro kolaboraci popraveno; od popravy je zachránila velkodušnost Čechů, kteří jim změnili trest smrti na trest vyhnání a ztráty majetku.

Číst dál...

Složení Ústavního soudu

Ústavní soud by měl být složen z odborníků na ústavní právo (mimo jiné všichni čtyři nyní navržení kandidáti uznávanými odborníky jsou), kteří navíc splňují podmínku nezávislosti na stranických sekretariátech, vedoucích politických reprezentantech a hlavně pak na orgánu, který je navrhuje a jmenuje. Pro ústavní soudce však musí být základními atributy úcta k Ústavě, oddanost a bezvýhradná poslušnost vůči smyslu jejich ustanovení, odmítání právního pozitivizmu, zákaz podílet se na změnách Ústavy a naopak ji chránit proti pokusům politiků měnit ji pro zlepšení jejich osobních, politických či stranických zájmů.

Číst dál...

Svoboda slova vs. porušování důstojnosti

Mám plné pochopení pro otazníky nad svobodou slova. Stačí jen nahlédnout do některých internetových diskusí, aby člověka z využití neomezené svobody slova jímal děs. Asi by nikdo z nás neměl problém s tím, kdyby projevy tohoto druhu byly ze svobody slova vyloučeny. Jen kladu otázku: je skutečně možné formulovat právo tak, aby věci urážející veškerou lidskost byly vyloučeny a vše ostatní se těšilo svobodě projevu? Nepochybuji o tom, že mi čtenáři dají za pravdu, že to možné není. Pravděpodobně však odpovědí, že pro každý sporný případ tu jsou soudy, které rozhodnou, zda příslušným projevem došlo k porušování důstojnosti národního či jiného společenství a zda zde byl záměr tak učinit. Taková odpověď by mě uspokojila, pokud bych ovšem k soudům mohl pociťovat vysoký stupeň důvěry.

Číst dál...

Uherské otazníky

Můžeme se možná usmívat nad „státotvorným romantismem“ a zahleděním do heroické národní minulostí – ale jsou takové ironické úšklebky na místě v situaci, kdy většina evropské populace nikterak neoplývá loajalitou a ztrácí svou identitu? Maďarská reprezentace měla odvahu udělat to, k čemu EU elita při projednávání Lisabonské smlouvy odvahu nenašla – totiž přihlásit se ke svým křesťanským kořenům a k tomu, že jsou formativním a inspiračním zdrojem a napsat si to do ústavy. Myslím, že je to něco, co můžeme Maďarům leda závidět.

Číst dál...

Maďarská ústava – důvod k znepokojení?

Při psaní tohoto článku mám dvojí handicap: Nejsem právník a neznám podrobně maďarskou politickou scénu. Pokud se tedy vyjadřuji k nové maďarské ústavě, jež vyvolala v některých kruzích velké zneklidnění, pak tak činím jako laik.

Domnívám se, že nejvíce znepokojení vyvolává článek 1 4. dodatku, kde se praví: „Maďarsko chrání stav manželský, pojímaný jako manželské spojení muže a ženy, založené na jejich dobrovolném souhlasu; Maďarsko rovněž chrání rodinu, kterou uznává jako základ pro přežití národa. Sňatek a vztahy mezi rodiči a dětmi jsou základem rodiny.“ O homosexuálech se v tomto článku sice vůbec nemluví, ale již samo konstatování, že stav manželský je pojat jako spojení muže a ženy, vyvolává u mnohých liberálů zneklidnění. Za normálních okolností by tato věta byla zbytečná kdekoli, natož v ústavě – ještě v minulé generaci by ji možná pojímali jako nadbytečnou tautologii. Že je manželství svazkem mezi mužem a ženou, platilo po tisíce let snad ve všech kulturách, s výjimkou těch, které pěstovaly nebo pěstují polygamii, případně polyandrii. Kdyby tento dodatek nebyl formulován v rámci současné Západní civilizace, jejíž část se rozhodla dát osvědčeným a zavedeným slovům význam, který tato slova nikdy neměla, byl by nadbytečný a nemohl by vzbudit sebemenší zájem.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.