Obsah

Nervozita z výpadku vlády USA

V knize z roku 1944, s původním titulem Civitas Humana klade ekonom Wilhelm Roepke otázku, zda „někdy existoval takový nedostatek charakteru, tak málo občanské odvahy, tolik konformity a cynického oportunismu, tolik slabosti v kolenou jako za naší generace“. V roce 2013 můžeme odpovědět kladně, neboť jestliže se umožnilo nekontrolovatelné šíření komunismu po roce 1917 a národního socialismu po roce 1933, přispíváme do této směsi nepřehlédnutelně i my, s vlastní variací na toto téma. Amerika se hroutí pod tlakem režimu regulací a sociálního inženýrství, což nebylo plně pochopeno ani samotnými tak zvanými konzervativci. Důsledkem je další potápění naší vlády do bankrotu, zatímco není v silách naší společnosti cokoli podniknout. I pokusy Sněmovny reprezentantů se nutně ukáží jako marné, zejména za dané celkové mediální atmosféry.

Číst dál...

Věří si Západ?

V závěru své knihy Od úsvitu k dekadenci poznamenává Jacques Barzun, že populární kultura naší doby „netrpí netečností; je mobilní a neustále se měnící, v závislosti na svých nesnázích… je to kultura podněcovaná paralýzou v jedné oblasti a nekompetentností v oblastech mnohých“. Věda a technika pokračují v postupu, zatímco umění a literatura dávají vědět o svém naprostém úpadku. Mnozí pozorovatelé se zdráhají používat k popisu toho, co se s námi děje už od poloviny minulého století, slovo „dekadence“ . Taková zdráhavost je podle Barzuna jen přirozená. Když se ale podíváme na ekonomickou stránku kultury, vezmeme-li v potaz oblast byznysu, výroby, obchodování a trhu, nalezneme mnohé znepokojující trendy. Neboť ve sféře ekonomiky můžeme vysledovat stagnaci objektivně.

Číst dál...

Manifest Václava Klause: Jak je důležité míti svého „Rudého Dannyho“

 

 

 

Z Prahy se ozývá: „Demokraté v Evropě, vzbuďme se!“ Rétorika Klausova textu je však přehnaná. Opravdu EU pozře národní státy? Táže se Roman Joch.

Číst dál...

Možnosti Západu v Sýrii

„Miluj svého bližního jako sám sebe!“ (Mk 12) není jistě žádnou výzvou k vulgárnímu egoismu, ale mimo jiné ukazuje na skutečnost, že kdo v nějakém smyslu nedokáže přát dobro sám sobě, těžko jej bude přát jiným. Tím hlavním dobrem je jistě spása a každý má na starost primárně tu svoji vlastní – „Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?“ (Lk 9, 25). (Pokud tedy přijdeme o svoji vlastní spásu, nikoho jiného tím určitě nezachráníme.)

Číst dál...

Zasáhnout v Sýrii?

Ve středu se tvrdilo, že zásah Američanů a Britů v Sýrii je otázkou několika hodin. Ve čtvrtek britská Dolní sněmovna odhlasovala, že Británie se zásahu nezúčastní. V době, kdy píšu tyto řádky, se zatím nic neděje – a já doufám, že k zásahu nedojde.

Slyšel jsem jediný relevantní argument pro zásah, a to od Romana Jocha z Občanského institutu, který ve středu na Radiožurnálu řekl, že zůstane-li použití chemických zbraní nepotrestáno, budou se různí diktátoři méně rozpakovat chemické zbraně použít. Pokud původci zásahu nebudou potrestáni, svět bude skutečně jiný, méně bezpečnější.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.