Obsah

Jakého já chci vlastně prezidenta

 

 

 

Potkaly jsme se s mou kamarádkou Magdou. Měla šílený účes. Vypadala fakt hrozně. Nejspíš jsem na ni koukala dost vyděšeně, protože si ukázala na vlasy, pak mávla rukou, zatvářila se znechuceně a vysvětlila mi: „Tohle? Ach ano, špatná kadeřnice. Co naděláš?“ Soucitně jsem pokývala hlavou a zeptala se jí, jestli nechce telefon na mou kadeřnici. Chtěla. Bodejť.

Číst dál...

Bída příliš zbrklých odsudků

V textu Petra Hampla Bída salónního konzervatismu (KL 04/2012) je jedna dobrá myšlenka (konzervatismus, aby byl úspěšný, se musí, alespoň částečně, opírat o sentiment lidí, nejširších vrstev), ale jinak řada omylů a nepochopení (Burke a populista?).

Číst dál...

Charles W. Colson, muž proměny

 

 

 

Skutečný příběh o cestě člověka, nazývaného Nixonův „zlý muž“, který putoval do vězení, na svobodu, zpátky do vězení (a zpátky Bílého domu) – ještě kolem sebe zformoval celé hnutí.

V sobotu 21. dubna 2012 zemřel ve věku 80 let Chuck Colson, bývalý poradce amerického prezidenta Nixona. Letos poprvé po 34 letech se nemohl kvůli své hospitalizaci účastnit Velikonoční bohoslužby mezi vězni. Životní příběh Charlese W. Colsona (1931 – 2012), zvaného „Chuck“, je v moderních dobách jedním z nejúžasnějších a veřejně nejznámějších příkladů proměňující moci Božího ducha.

Číst dál...

Jsme na takový úkol připraveni?

„Teolog Michael Novak jednou prohlásil, že 11. září 2001 bylo začátkem konce nadvlády postmoderního myšlení. Lidé si začínají uvědomovat, že postmoderní předpoklady jednoduše nefungují. A jaké jsou ty předpoklady? Postmodernisté tvrdí, svět nemá žádný velký společný „metapříběh“, který by dával smysl realitě. Vzhledem k tomu, že nic takového jako pravda neexistuje, všechny principy jsou jen otázkou osobní preference. Jak vysvětluje profesor Ed Veith, postmodernismus tvrdí, že vše, co můžete udělat, je zkusit vnutit své vlastní preference ostatním dřív, než oni vnutí nám ty své.

Číst dál...

Uvnitř nebo vně?

Lidé jsou ve všech dobách v podstatě stejní. Jisté změny však lze pozorovat. Sociologové píší, že na rozdíl od dřívějších časů, kdy smysl a cíl existence člověka ležel kdesi vně či mimo člověka, leží dnes uvnitř. Bývalo celkem samozřejmé, že člověk dělal mnoho věcí, pokud ne všechny, ku prospěchu druhých, společnosti či pokojného prostředí, ve kterém žil. Nebo dělal něco prostě jen proto, že věděl, že je to dobrá věc – a dělal to bez ohledu na to, že ho to bude stát nějaké sebezapření či odříkání.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.