Anatomie humoru a strachu
- Podrobnosti
- Zveřejněno 9. 5. 2012 19:53
- Napsal David Novák
Kdysi jsem četl přednášku, kterou pronesl bývalý prezident Václav Havel v roce 1990 v Oslu. Havel hovořil tehdy o smíchu, potažmo humoru v kontextu nenávisti. „Autenticky se dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost. Nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale je se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie.“
Komenského lekce z lidskosti
- Podrobnosti
- Zveřejněno 9. 5. 2012 19:50
- Napsal David Floryk
„Má-li se člověk stát tím, kým být má, potřebuje k tomu být veden, tedy vychováván. Otázka ovšem zní: Kdo vlastně člověk je? A kdo být má? Sůl má být slaná. Provaz pevný. Les má být voňavý. Řeka čirá. Nůž má být ostrý. Ale člověk? V čem spočívá jeho podstata? Co určuje jeho lidství? A jakým způsobem se utváří?“
Konceptualisace komiksu
- Podrobnosti
- Zveřejněno 19. 4. 2012 17:22
- Napsal Jan Kubalčík
Pan Michal Uhl, zástupce iniciativy Za svobodné vysoké školy, vyučuje na vysoké škole obor „antropologie komiksu“ (Reformu odnesou egyptologové i já, tvrdí student, který vyučuje komiks, iDnes.cz, 13.3.2012). Rád bych, aby si to každý z nás dobře uvědomil, proto opakuji: pan Michal Uhl vyučuje na vysoké škole obor „antropologie komiksu“. Domnívám se, že je velmi dobře, že se to nyní ví. Samozřejmě nikoli kvůli panu Uhlovi, ale proto, aby každý jeden daňový poplatník věděl, na co že to také přispívá, co vše se také na veřejných vysokých školách vyučuje…
Znamení času
- Podrobnosti
- Zveřejněno 19. 4. 2012 17:21
- Napsal David Novák
Winston Churchill kdysi napsal, že XX. století se říká věk obyčejného člověka, protože je to on, kdo nejvíce trpí. Dvacáté století zahájil v Evropě svou slavnou a pozornosti se těšící řečí na universitě v Berlíně liberální protestantský teolog Adolf von Harnack. Mluvil tehdy o konci křesťanského dogmatismu a o nástupu éry ušlechtilosti ducha a humanity jako quintesenci křesťanství. O pár let později se jeho žákům u Verdunu víra v Evropskou humanitu zhroutila. „Zhroutil se mi svět“ napsal ze zákopů u Verdunu teolog Paul Tillich a ve stejném smyslu se vyslovil i bohoslovec Karl Barth.
Veřejný statek aneb malý výlet do historie pozemkových knih
- Podrobnosti
- Zveřejněno 19. 4. 2012 16:52
- Napsal František Hrubý
V katastrech všech obcí odedávna existovaly (a dosud existují) pozemky i jiné nemovitosti, které užívali všichni občané. Nikdo nebyl z jejich užívání vyloučen, nikomu nebyla vymezena míra jejich užívání, ani platba za toto užívání, protože to nebylo prakticky, tedy rozumně možné. Tento „Veřejný statek“ byl osvobozen od daně a byl neprodejný. Patřila sem neplodná půda, rybníky bez užitku, mokřiska, průhony k pastvinám a k lesům, koryta řek i drobných vodotečí, silnice, veřejné cesty (vesměs hlavní polní cesty) – ale také náměstí, návsi, státní dráhy a kanály, kostely, kaple, hřbitovy, budovy sloužící státu, obecné školy i veřejné vzdělávací ústavy. Jasnou definici „Veřejného statku“ obsahuje už všeobecný zákoník občanský vyhlášený 1.6.1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s platností pro všechny země rakouského císařství, vyjímaje země koruny uherské. Pro české země platil, mnohokrát novelizovaný, až do 31.12.1950.
Další články...
Powered by Multicategories for Joomla!2.5
