Zbraně pro Kyjev

Je důležité hovořit o možnosti vyzbrojení Ukrajiny. Jinak Putin nepochopí, že může být hůř

Německá kancléřka Merkelová, která si teď už o ruském prezidentovi Putinovi nedělá žádné iluze, prohlásila, že konflikt na východní Ukrajině nemá vojenské řešení (což má naznačit, že má řešení jen diplomatické). A výkonný výbor ČSSD v době prestižní bezpečnostní konference v Mnichově vydal stanovisko, že je proti našim dodávkám zbraní Ukrajině.

Číst dál...

Na pokraji války

Žijeme si pohodlně. Když si dnes pustíte rozhlas, můžete v něm slyšet konstatování, že jsme z krize víceméně venku a zase se začne dařit lépe. Hodně se řeší, jak to dopadne s Řeckem. Opustí eurozónu, nebo v ní zůstane?

Koncem minulého týdne proběhla pravidelná bezpečnostní konference v Mnichově. Sjeli se tam všichni významní státníci, promluvila na ní kancléřka Angela Merkelová i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Dnes by se mělo v Minsku konat další kolo rozhovorů o budoucnosti Ukrajiny a ukončení konfliktu. Moc naděje mu po mnichovském projevu Sergeje Lavrova nedávám. Rusko se v současné době nespokojí ani s Ukrajinou. Chce nové světové uspořádání. (Mimochodem, naši vládu veledůležité mnichovské setkání nikterak nezajímalo. Nadto ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka zrovna bolelo koleno. Pech.)

Číst dál...

Barack Obama a historie Dějin

Život v materiálním světě v post-religiózní době.

Historici klamou; příběh naší minulosti většinou rekonstruují jako přímočaré vyprávění s počátkem, středem a občas i s koncem. Co nám obvykle neříkají, že ten velký příběh je mnohem víc než jen prostým výčtem událostí; někdy musejí couvnout a místo aby klubko rozmotali, popadnou jinou nit. V tomto okamžiku je proto málo toho, čím by nám historici pomohli zpřehlednit rozsáhlý řetěz událostí určujících budoucnost světa i USA. Protože svět se, jako snad vždycky, svíjí v křečích dalekosáhlých změn, které podstatně ovlivní budoucnost nás všech.

Číst dál...

Nepsaná smlouva

Tou nejdůležitější otázkou, kterou bylo třeba si položit při přijímání pobaltských zemí do NATO, bylo, zda jsou tyto země a jejich obyvatelé součástí Západu. Pokud ano, pak by pro jejich odmítnutí musely být velmi vážné důvody. Pokud ne, musely by být ještě závažnější důvody pro jejich přijetí. Jsou-li tato společenství součástí Západu, váže nás s nimi nepsaná smlouva – a ta Severoatlantická je pak „pouze“ jejím přirozeným potvrzením, její konkretizací a aktualizací, kterou nelze věrohodně, poctivě odmítnout.

Číst dál...

Ďábelské maličkosti

Ano, jsou to častokrát maličkosti, ve kterých se skrývá ďábel. Jako např. v textu Ondřeje Štindla „Mezi Larry Flyntem a Velkou sestrou“ (týdeník Echo 4/2015). Autor mmj. glosuje posici prof. Halíka k nedávným pařížským vraždám s tím, že „Terorismus je v očích takto uvažujících bezvýhradně zavrženíhodný, akutnější nebezpečí ale představuje možná reakce většinové společnosti na něj, nárůst – módním termínem řečeno – islamofobie, předsudků, které mohou vést k ostrakizaci všech evropských muslimů včetně zákony dodržující většiny nebo i k nějaké formě masové perzekuce.“ (zvýrazněno J.K.). Faul, jasný faul! A přitom taková maličkost! Kde to autor vzal? V očích některých „takto uvažujících“ (jako Tomáš Halík) to tak možná je a v očích jiných nikoli. Jak na jiném místě těchto KONZERVATIVNÍCH LISTŮ uvádí Roman Joch, nám konzervativcům je často podsouváno tzv. černobílé vidění světa. Jak je to v tomto případě? Mám snad pouze dvě možnosti? Tedy: (1) odsoudit terorismus – a dále už jen mlčet... a v tom případě být uznán za způsobilého, nebo (2) odsoudit terorismus a zmínit i ostatní okolnosti včetně kroků vzbuzujících pohoršení... a v tom případě rovnou, jakousi divnou mutací, považovat riziko islamofobie za akutnější než terorismus sám? Něco mezi tím, tedy odsoudit terorismus, zmínit ostatní okolnosti a zároveň nadále považovat terorismus za větší nebezpečí, než riziko islamofobie, to mi má být upřeno? Proč? To snad není „černobílé vidění“?

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.