Říše lži, část II.

Lež v základech dnešní pravice
Možná byste rádi věděli, proč SSSR a Komunistickou internacionálu nikdy nenapadlo proniknout do americké pravice. Jenže – co když to udělali? A skutečně to udělali zcela určitě, protože komunisté vždy pronikají mezi své nepřátelé a vyvíjejí mezi nimi podvratnou činnost – a americká pravice je srdcem kapitalistického tábora. Je tudíž nepředstavitelné, že by do této pravice nepronikli; a to znamená, že jsou tady, právě teď, v našem středu. Neboť komunisté – navzdory všemu, co se odehrálo v letech 1989-90 a potom – nikdy doopravdy neodešli. O tom, co jsem uvedl jako poslední bod, se ve slušné společnosti nesmí mluvit a málokdo má tolik informací, aby věděl, o jak závažnou skutečnost jde. Ze sta lidí jich totiž devadesát devět raději věří lži. Jednou jsem třeba zaslechl, jak jeden bývalý poslanec britské dolní komory říká: „Reagan a Thatcherová zachránili Západ před socialismem.“ Bývalý plukovník ruské Hlavní rozvědkové správy se ke mně naklonil přes stůl a zašeptal mi do ucha: „Avšak Amerika je rájem marxistů.“

Číst dál...

Čím väčšia moc, tým väčšia korupcia

„Čím väčšia moc, tým väčšia korupcia,“ povedal Edmund Burke (1729 – 1799). Burke bol zakladateľom modernej estetiky vznešenosti, úžasného a hrozného, nepredstaviteľnej veľkosti a ničoty, ale aj grotesknosti a banálnosti. Známejší je však ako írsko-britský politický filozof a politik. Je konzervatívnou stranou osvietenskej mince. Človeka pokladal za nedokonalého a hriešneho, bol si vedomý, že je plný emócií, na rozdiel od osvietenského racionalizmu bol skeptický voči rozumu jednotlivého človeka a možnosti videl skôr v rozumnom usporiadaní štátu. Odmietol Francúzsku revolúciu. Chápal odvrátenú stranu pokroku a vnímal človeka v jeho spätosti s tradíciou a ústavnosťou.

Číst dál...

Čudná doba, čudný rok

Žijeme v čudnom čase. Nezreteľnom, rozplývavom, rozmazanom. Deje sa čosi nedobré. Nie je jasné, čo, ale ten pocit, tá intuícia je tu. Je to naozaj čudný rok 2014, ako sme si ho nazvali s Fedorom Gálom. Lovím v pamäti, kde sa vzalo to spojenie, kým sa nevyplavilo na povrch. Našiel som ho, ako inak, vo Wikipédii. Po nemeckom vpáde do Poľska v septembri 1939 sa začalo sedem mesiacov času, ktorý dostal pomenovanie čudná vojna.

Číst dál...

Dialektika ve službách eurooptimismu

Karel B. Müller (dále jen autor) se v textu „Jak euroskeptici posilují Evropskou unii“ (iHned.cz, 2.6.2014) hlásí ke skeptickému eurooptimismu. Prosím, nic proti tomu. Hlavní myšlenka textu, vyjádřená přímo v jeho názvu, je ale každým coulem dialektická – a autor rozvíjí toto téma do netušených rozměrů, od samého začátku po naprostý konec článku. Dává tak vzpomenout např. na Lewisovy Rady zkušeného ďábla, kde mmj. radí Zmarchrob Tasemníkovi stran jeho „klienta“: ať je pyšný na svoji skromnost... Nebo na orwellovské: válka je mír... Chtělo by se jing-jangovsky dokončit: v každém životě je přítomen příslib smrti a v každé smrti je zárodek života... nebo tak nějak. Co ale samozřejmě oceňuji, že autor není škarohlíd, že se snaží v (pro něj, jako pro eurooptimistu) tmavých koutech najít paprsky světla. Jiná věc ale je, jak.

Číst dál...

Když mě brali za vojáka

Rovnou s pravdou ven, to abyste se pobavili: já sám mám „modrou“ – bursitida v pravé kyčli... vážně... ale na to, abych nebyl odveden, to zacátkem třetího tisíciletí v ČR bylo až až. Do té doby jsem měl „odklad“ ze studijních důvodů. A pak ta „modrá“: ulevilo se mi. Proč? K tomu až za chvíli...

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.