Jak to chodí v Rojetíně

Před několika roky jsme koupili staré domky v Rojetíně k rekonstrukci. Překvapila nás ochota starosty obce pana Hubálka, který přišel s velkorysým návrhem odprodeje obecních pozemků přiléhajících naší nemovitosti. Samozřejmě jsme souhlasili, zvláště proto, že nás to mělo stát kolem pěti tisíc. Za nějakou dobu si s námi domluvil schůzku na Krajském úřadě Jihomoravského kraje, kde pracoval, a patrně předpokládal náš ochotný podpis na celou objemnou složku dokumentů. Z pěti tisíc se vyklubalo dvacet a po naší žádosti o prostudování dokumentů je strčil pod paži a od té doby jsme je neviděli.

Číst dál...

Služebník dvou pánů

T. Halík miluje paradoxy. Jeden z nich bohužel zatěžuje jeho intelektuální život schizofrenií. Halík se snaží sjednotit neslučitelné: křesťanskou víru a moderní filosofii. Snaží se být věrný oběma, a proto co chvíli zrazuje jednu nebo druhou. V teoretické rovině to lidem většinou nevadí, ale ideje mají praktické důsledky. A jeden z nich otřásl i důvěrou Halíkových příznivců v něj samého. V rozhovoru pro server Aktuality s. k. Halík zkritizoval slovenské křesťany za to, že vyvolali referendum na ochranu rodiny. Jeho kritika však vyvolává pro změnu otazníky.

Číst dál...

Editorial

Vážení čtenáři,

omlouváme se za zdržení březnového čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Dává nám to však mmj. možnost ohlédnout se za konvojem spojeneckých vojáků, který jen před pár dny projel Českou republikou. Tuto událost reflektujeme v Tématu měsíce. Články mimo kompaktní Téma pak pokrývají celkem široké spektrum oblastí od islámu, resp. pohledu na některé anti-islámské aktivity, přes civilisační otázky (vč. komentářů k nedávnému referendu na Slovensku...) a úvahy o domácí politické scéně, až po mírně provokativní ekonomickou glosu nebo rozhovor s majitelkou zámku Konopiště, pravnučkou arcivévody Františka Ferdinanda, kněžnou Sophií de Podesta. Dotkněme se zde prvních dvou z nich.

V textu na islámské téma polemizuje Lukáš Lhoťan s těmi, kteří se staví proti islamizaci, ale v zásadě neodlišují islám od jiných náboženství a rádi by z veřejného prostoru vykázali spolu s ním i je (zejména tedy křesťanství a judaismus). Jejich přístup označuje velmi přesvědčivě za neperspektivní. Podobně se této otázky chápe Josef Mlejnek jr. v úvaze „Česká politika narazila na náboženství“ (Neviditelný pes, 6.2.2015), kde mmj. uvádí: „Náboženství do politiky prostě bytostně, byť často skrytě a komplikovaně, patří, a pokud ho vykážeme dveřmi, vrátí se oknem.“ Potud souhlas. Když však téměř v závěru čteme „V současném sporu o islám a s islámem tedy nejde o střet náboženství s nenáboženstvím, ani o svár islámu s křesťanstvím, ale o konflikt ‚vůči modernitě imunního‘ islámu s náboženstvím sekulárního liberalismu.“, nabízí se úvaha, zda autor implicitně nepovažuje křesťanství za v podstatně vyřízenou veličinu. Dodejme něco mezi konstatováním, doufáním a apelem: mýlí se.

Velmi smutnou podívanou je i domácí reflexe nedávného slovenského referenda. David Klimeš v textu „Zakažme si referendem rozpad tradiční rodiny“ (iHned.cz, 17.2.2015) kritizuje iniciátory referenda za názor, že za zmíněný rozpad rodiny může „homosexuální lobby, která chce rozlomit posvátnost rodiny a přisvojovat si děti“. Už sama ta formulace je zjevně zlomyslná, se zjevnou snahou posunout otázku „trochu jinam“. Ve skutečnosti však ukazuje, že se „trochu jinam“ – tedy mimo vymezení otázky, pokud ji chceme skutečně brát vážně – posouvá pan Klimeš. To dokládá hned další větou, ve které zkrátka konstatuje, že ono referendum bylo „zcela jasně namířené proti homosexuálům“. To zkrátka není pravda. Buďme tedy také trochu poťouchlí: tyto řádky pana Klimeše jsou zcela jasně namířené proti křesťanům... Je přitom lhostejné, že pan Klimeš patrně nebude schopen pochopit a přijmout, že hlásá nepravdu – přesto je třeba opakovaně tyto nesmysly demaskovat a vysvětlovat. Takže znovu: je třeba nenávidět hřích a milovat hříšníka – o to se křesťané snaží (byť nedokonale). Homosexualita je v rozporu s (danou a neměnnou) lidskou přirozeností. Její praktikování je hříchem. Stát však nemá stíhat a trestat hříchy – jen zločiny. Proto nás, jako občany, nemusí nijak pálit – a také to u nás nikoho nepálí – co ve svém soukromí homosexuálové dělají. Ani slovenské referendum se samozřejmě ničím takovým nezabývalo. Ale je třeba se stavět proti tomu, aby kvůli domnělé diskriminaci homosexuálů přestala být upřednostňována rodina resp. manželství (jak nedávno pravil Raymond Leo kardinál Burke „Dnes například žel zjišťujeme, že musíme mluvit o ,tradičním‘ manželství, jako by existoval ještě nějaký jiný druh manželství. Existuje jenom jeden druh manželství, které nám Bůh dal od stvoření a které Kristus vykoupil svým utrpením a smrtí.“). Ondřej Neff ve své úvaze „Referendum o homosexualitě“ (Neviditelný pes, 7.2.2015) také utrousil nějaké nesmysly, aby pak posunul téma na novou úroveň: „dnes i děti z rozvedených manželství zcela chápou, že lidé se v různých etapách života mohou sejít a rozejít a je podstatné zachovat vzájemnou úctu i po rozchodu a že slušné rozvedené manželství s dohodou o výchově dětí je nesrovnatelně pro dítě lepší, než uměle udržované manželství v atmosféře vzájemné nenávisti“. Kdyby to šlo, doporučil bych autorovi, aby nahlédl do hlav dětí právě se rozvádějících či rozvedených rodičů. Možná, že by mě nějaký dětský psycholog opravil, ale neřekl bych, že to, na co by tam narazil v nějaké zaznamenáníhodné míře, by bylo zrovna pochopení. Autor ještě v závěru neopomněl dodat, že podpora myšlenky tradičního manžeství muže a ženy, které se dopustil biskup Václav Malý, je hlasem kategoricky ideologickým, „z jiného časoprostoru“. Ach ano, člověk by zapomněl: pravda je přece podmíněna místně a historicky... Děsivé sledovat, s jakou samozřejmostí zařazuje takovou hloupost do základů svého myšlení i jinak rozumný autor. Už o tom ani nepřemýšlí – a rovnou káže.

Stále platí, že ti z vás, kteří mají nadále o KONZERVATIVNÍ LISTY zájem, nechť prosím uhradí předplatné ročníku 2015. Ideálně a pohodlně lze předplatné objednat prostřednictvím tohoto formuláře, který přidělí variabilní symbol... Mnoho času nezbývá – první tištěné číslo ročníku 2015 začneme připravovat již brzy.

Přejeme požehnaný velikonoční čas vám i vašim blízkým.

Tragédie ruského národa

Po loňské anexi Krymu Ruskou federací a následném propuknutí konfliktu na východní Ukrajině popularita ruského prezidenta Vladimíra Putina výrazně stoupla. To samo o sobě není nic neobvyklého – podobný jev mohli pamětníci pozorovat v roce 1982, během krátké války mezi Velkou Británií a Argentinou o Falklandské ostrovy. Ministerskou předsedkyní Velké Británie byla tehdy Margaret Thatcherová. Tato žena, která vytáhla svou zemi z ekonomického marasmu, nebyla ve své zemi nikdy příliš oblíbená. Její popularita nedosahovala nikdy ani 50 % – s výjimkou času během oné krátké války a v měsících, které po ní následovaly. Tehdy se vyšplhala na nijak oslnivých 55 %. Díky válce o Falklandy zřejmě Thatcherová vyhrála volby v roce 1983, což jí umožnilo prosadit další nezbytné reformy, které nastartovaly britskou ekonomiku na dlouhou dobu.

Číst dál...

Rusko je ako cirkev

Rozhovor s francúzskym historikom Alainom Besançonom

Čím je súčasné Rusko? Je to národ, štát alebo impérium?

Rusko nie je národom, pretože pod jeho vládou vždy existovalo viacero národov, pričom hranice neboli vždy jasne definovateľné. Rusko samo seba považuje za impérium, ale v skutočnosti má Rusko charakter cirkvi. Rusko je cirkev, ktorá sa stále potrebuje rozširovať a očakávať konverziu iných národov. Rusi veria, že majú v dejinách misiu, myslia si, že koniec dejín má vyzerať inak, ako to opisuje Západ. V Berlíne a Paríži tomu nerozumejú.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.