Versailleský mír a jeho vliv na demokracii v Evropě

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 12. 2014 15:04

Napsal Jan Friedlaender

„Ve válce rozhodnost, v porážce vzdor, ve vítězství velkodušnost, v míru dobrá vůle.“ (W. S. Churchill)

Končící rok 2014 přinesl dvě výročí s nesmírným významem nejen pro Evropu, ale též pro téměř celý ostatní svět. Především půlkulaté, totiž 95. výročí mírové smlouvy vítězů 1. světové války s Německem (podepsána ve Versailles) a Rakouskem (v Saint-Germain-en-Laye). Jakožto Versailleský mír se obvykle uvažují obě tyto smlouvy z roku 1919 a navíc smlouvy s Maďarskem a Rumunskem (1920) a Tureckem (1923), projednané a podepsané rovněž v místech ležících v blízkosti Paříže. Smyslem všech těchto smluv bylo ukončení válečného stavu po válce, jejíž vypuknutí zaznamenalo v roce 2014 sté výročí. Proto bychom ze svých úvah neměli vylučovat ani mír Brest-Litevský, který bylo v roce 1918 donuceno podepsat Rusko, rozvrácené říjnovou revolucí.

Číst dál...

Editorial

Podrobnosti

Zveřejněno 3. 12. 2014 19:27

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

v tomto, již jedenáctém letošním webovém čísle, se tak trochu vracíme domů. Máme tím na mysli, že se v něm daleko více setkáte s tématy, která se vážkou k domácím událostem. Přesah, resp. vazba na širší souvislosti jsou však zachovány – většina těchto textů se totiž točí kolem civilisačních témat, zejména kolem rodiny. Nezapomněli jsme ale tentokrát ani na jiné důležité události, příkladně výsledek nedávných voleb v USA nebo na debatu kolem (re)orientace naší zahraniční politiky.

President Zeman prý štěpí společnost. Na druhou stranu prý dnes „...snad každý občan ví, jak by se měl prezident chovat, co a jak by měl říkat a jakou pozici má zaujímat ve vztahu k EU a Rusku“ (Jaroslav Pešek: Červená karta Zemanovi, Revue Politika, 19.11.2014). To ale nejde dohromady: buď „štěpí společnost“, nebo „každý občan ví“. My se domníváme, že společnost byla rozštěpena a president Zeman „jen“ dokázal vytáhnout tuto skutečnost ze stínu na světlo tak, že průvodní jevy, které doposud propukly vždy jen jednou za čas, nabraly podstatně vyšších obrátek, takže o onom rozštěpení dnes již nikdo nemůže pochybovat. A ano, zároveň platí, že „každý občan ví“ – jenže, na rozdíl od pana Peška, jsme přesvědčeni každý to „ví“ jinak... tedy nejméně tak, že jedna část občanů nepochybuje, že stále patrnější hradní směřování na Východ je navýsost nebezpečným podnikem, který by mohl skončit naším opětovným začleněním do kremelského orientálního impéria, a část druhá sleduje totéž směřování s nadějí, že je to cesta, jak se vymanit z vlivu kapitalistického a/nebo dekadentního Západu (vyberte si).

Náš pohled by mohl být do jisté míry representován textem Dana Drápala „Co nám sděluji Pussy Riot“: kulturnímu, antroplogickému... – tedy hodnotovému rozvratu na Západě je samozřejmě třeba čelit... spojenectví s panem Putinem však není vůbec žádným řešením, byť se tento čekista vehementně snaží kde koho přesvědčit o opaku – pohříchu stále úspěšněji (tím úspěšněji, čím více hlasatelů euroasianismu či duginismu se urodí přímo mezi námi...). Máme ale značné obavy, že nejen u nás, ale na Západě obecně je velmi málo těch, kteří stojí zároveň v oposici vůči levicově-liberálnímu běsnění (viz již výše zmíněné články na civilisační témata...) a nepřestávají vnímat Moskvu jako nejvážnější ohrožení západní svobody a bezpečnosti (viz analýzy J. R. Nyquista, které pravidelně přinášíme).

Jedním z hlavních důvodů nízkého počtu lidí s těmito konzervativními názory je – v konečném důsledku navýsost podvratné – jednání současných západních elit, které (nejen, ale z velké míry) svým protirodinným tažením vhánějí řadu lidí, i těch jinak soudných, panu Putinovi přímo do náruče. Je velmi složité udržet si adekvátní perspektivu, když na jedné straně vidíme snahu Moskvy obnovit imperiální velikost, kterou zjevně kremelský vůdce považuje za nejvyšší hodnotu, a na straně druhé dostáváme takováto naučení: „‚Evropa je teď velmi jiným místem. Společně jsme jednou z největších sil na světě. Odděleně ale představujeme v globalizovaném světě mnohem méně, velikost je dnes vším‘ říká tvůrce Kapitána Evropy Nicolas De Santis.“ (Kapitán Euro bojuje proti euroskeptikům, nakopne i Putina, Echo24.cz, 20.11.2014 – zvýraznění VO). Čili, je-li to celé jakési dlouhodobé, podivně nedorozumění, nechcete toho už prostě vážně nechat?! Nebo pro pana Putina pracujete vědomě?

Přáli bychom si, aby vám toto číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ zpříjemnilo plískanice. Požehnaný Advent!

A nyní, jak je zvykem, uvádíme Editorial VÝBĚRU Z HROZNŮ, které vyšly v těchto dnech...

Číst dál...

Nebojme se pohlédnout pravdě do očí

Podrobnosti

Zveřejněno 3. 12. 2014 18:18

Napsal Hilary White

Před osmi lety sklidil papež Benedikt XVI. za svoje slova o islámu, pronesená na řezenské univerzitě, tvrdou kritiku. Dnes se ukazuje, že měl pravdu. Svět mu dluží omluvu.

Když píšu tento článek, přední stránky novin a zpravodajské portály jsou plné obrazů zachycujících ty nejodpornější barbarské činy, jaké jsme viděli od konce druhé světové války. Tyto hrůzné výjevy přicházejí do internetového prostoru ze Sýrie a ze země dříve známé jako Irák: masové vraždy, křižování, utínání hlav – dokonce i malým dětem –, mučení a systematická skupinová znásilnění; množství únosů žen a dívek, které jsou prodávány do otroctví; tisíce rodin žijících v hrůze, jimž není dovoleno odnést si nic s sebou; domy, starobylé kostely, kláštery a svatyně vypleněny a vypáleny...

Číst dál...

Optimalizace cest k cíli nevedoucích

Podrobnosti

Zveřejněno 3. 12. 2014 18:13

Napsal Dan Drápal

Ombudsmanka Anna Šabatová chce bojovat proti fyzickému trestání dětí. Nu, dalo se čekat, že dříve nebo později u nás někdo toto téma znovu nastolí (svého času, cca před pěti lety, to již jednou otevřel tehdejší ministr Michael Kocáb...). Naše levicové elity se shlížejí ve skandinávských zemích, kde je dítě bez milosti odebráno rodičům, kteří je plácnou. Podobně je tomu ve Velké Británii.

Číst dál...